Ano, mám na mysli ony nešťastné svitkové kondensátory, zastříknuté v podivné hnědožluté hmotě. Hranaté i kulaté. Překvapilo mne totiž, že obdobné provedení kondensátorů v zařízeních Tesla Radiospoj drží a nepraská. Toto odolnější provedení má mastný, jakoby voskovitý povrch. Zřejmě byly tyto kondensátory dodatečně impregnovány pro ztížený provoz. Pokouším se proto nyní kombinovat dvě technologie. Ta první je vysoušení celých přístrojů silikagelem (takové ty pytlíky s tvrdými krystaly, co lapoají vlhkost). Zkouším to v současnosti s několika autorádii, vlhkostí přímo prosáklými. Jsou teď v kotelně, každé v pevném, těsném polyetylenovém pytli, každé spolu s hromadou silikagelových vysoušečů. Horko a silikagel působí přímo zázračně; kondensátory vůčihledně ztrácí svodový odpor. Pár týdnů této péče zjevně úplně stačí. Takto jsem vysušil i pár tesláckých "karamelek", vyřazených z opravovaného Oravanu. Ač popraskané, jeví se nyní být beze svodů. Pro impregnaci transformátorů a cívek mám starý fritovací hrnec, ve kterém je směs parafinu a něčeho žlutavého, co bylo na obalu označeno "Americký kondensátorový vosk". Do této lázně, horké zhruba 100°C, jsem ponořil těch několik vysušených "karamelek"; počkal, až přestanou bublat a vytáhl je okapat. Když docela vychladly, ponořil jsem je opět na vteřinu či dvě do oné horké lázně, a ihned vytáhl. Krásně se tím zalily praskliny, a kondensátory vypadají jako nové. Před hodinou a půl jsem je zaletoval zpět do Oravanu; na kritická místa vertikálního rozkladu. Zdá se, že chodí bezvadně, a navíc i docela pěkně vypadají. Uvidím ještě časem, jak se tato metoda osvědčí.
Jen na doplnění; ten televizor, co jsem v něm svůj postup poprvé realizoval, funguje bez jakékoliv poruchy dodnes.